Jsme po 47 letech od srpna 1968 svobodnější?

Foto: Engramma.it

A máme zde opět výročí zásahu vojsk někdejší Varšavské smlouvy v tehdejším Československu… Opět příležitost pro všechny vyznavače západní demokracie k frenetické oslavě dnešní údajně svobodné společnosti… Ale jsme opravdu po téměř půlstoletí svobodnější?

Jak nám říká definice pojmu „svoboda je možnost, případně také schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost.“ (zdroj Wikipedie). Neomezená svoboda však neexistuje, neboť je vždy omezena, zejména vnějšími okolnostmi (hranice svobody jiných členů společnosti, státu, atd.), někdy i vnitřními faktory (omezení schopnosti realizovat svou svobodu ze zdravotních důvodů apod.).

Jak jsme na tom byli se svobodou v roce 1968? Pokud se týká politických svobod, byly omezené na možnost volit limitovaný počet politických subjektů s jednou privilegovanou stranou v čele. Tzv. „Pražské jaro“ zahájilo diskusi o rozšíření počtu politických stran, které by se na základě výsledků voleb mohly aktivněji podílet na moci.

Omezeni jsme byli také v oblasti svobody pohybu směrem do zahraničí a to hlavně z ekonomických důvodů, kdy stát, který neměl dostatek volně směnitelných měn na pokrytí všech požadavků občanů na vycestování do západních zemí, musel přidělování disponobilních prostředků regulovat s pomocí tzv. „devizových příslibů“ (všeopečovávající stát nechtěl pouštět své občany do těchto zemí bez prostředků).

Svoboda projevu je další oblastí, která byla omezena. Lidé sice mohli vyjadřovat svobodně, co si myslí, ale byli omezeni zákony, které vymezovaly, co je ještě přípustné a co již může být za hranou zákona z hlediska možného výkladu konkrétního projevu ve vztahu ke státnímu zřízení apod..

Podobně jako se svobodou projevu to bylo s dalšími svobodami, jako je svoboda tisku, svoboda shromažďovací apod.. I tyto oblasti byly regulovány státem s cílem omezit nebezpečí útoků občanů, občanských skupin apod. na stávající státní zřízení.

A jak jsme na tom dnes? V oblasti politických svobod máme sice širší výběr politických subjektů, které můžeme volit, aby zastupovaly naše zájmy, ale uplynulých téměř 26 let od listopadu 1989 nás přesvědčilo o tom, že zastupitelská demokracie nefunguje ani zdaleka tak, jak nám bylo tvrzeno tzv. „disidenty“ v rámci tzv. „Sametové revoluce“.

V oblasti svobody pohybu jsme stále omezováni, sice ne administrativně, ale nadále z ekonomických důvodů, a to tentokrát tím, na co máme prostředky. V oblasti obstarávání si těchto prostředků jsme ovšem „získali“ významnou nesvobodu, kdy i když se svobodně rozhodneme, že se chceme živit poctivě a vydělávat si prací, demokratický systém západního typu nám tuto svobodu nedokáže zaručit.

Zákonné hranice svobody projevu se sice rozšířily, ale stejně jako v roce 1968 je vliv svobody vyjadřování občanů na změny dění ve společnosti velmi omezen bariérou politických elit. Totéž platí také pro svobodu shromažďovací.

Tzv. „svoboda tisku“ je samostatnou kapitolou. V této oblasti byla cenzura státu nahrazena omezeními ze strany soukromých vlastníků médií. Veřejnoprávní média také neplní zcela svou funkci, kdy podléhají různým zájmovým skupinám apod..

Nechám na každém, aby si sám pro sebe zhodnotil, zda jsme dnes tam, kam jsme se chtěli dostat jak v rámci tzv. „Pražského jara“ v roce 1968 a nebo v rámci tzv. „Sametové revoluce“ v roce 1989. Já sám o tom nejsem přesvědčen.

RH

Vložte komentář jako první k "Jsme po 47 letech od srpna 1968 svobodnější?"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*