Srdcaři a rutinéři aneb „reforma“ policie pokračuje

Robert Šlachta, Michal Mazánek; Repro: Česká televize

V životě se setkáváme s lidmi, kteří dělají vždy něco navíc a těmi, kteří dělají jen to, co musí. Pro obě kategorie se historicky vžila zkrácená označení. Protože ti první vkládají do svého konání něco navíc, své „srdce“, vžilo se pro ně označení „srdcaři“. Ti druzí naopak opakují pouze zažité postupy, nic víc, což se dá označit jako rutina, proto se pro takové lidi vžilo označení „rutinéři“.

Tyto dvě kategorie se dostaly do popředí opět v souvislosti s reformou policie. Bývalého ředitele ÚOOZ Roberta Šlachtu lze jednoznačně zařadit do té první. Po celou dobu svého působení u policie od roku 1992 věnoval své práci více úsilí a času, než byla jenom jeho povinnost. Na základě toho dosahoval nadprůměrné výsledky a to ho vyneslo postupně z pozice řadového policisty až na vrcholný post ve vedení elitního policejního útvaru.

Jelikož se pracovní náplň útvaru, který Robert Šlachta vedl, začala dotýkat nejvyšších pater organizovaného zločinu, který je u nás již od převratu v roce 1989 úzce napojen na naše tzv. politické elity, začal právě jako člověk, který dělal více než byla jeho povinnost, vadit těm, které začal postupně vyšetřovat.

O kvalitě práce Roberta Šlachty svědčí např. známé vyjádření kontroverzního „podnikatele“ Ivo Rittiga, napojeného přímo na bývalého premiéra Petra Nečase přes jeho milenku o tom, že se jeho „obchodní záležitosti“ vyvíjí dobře, pokud se o ně nezajímá právě Robert Šlachta.

Naopak jako „rutinéra“ lze označit Michala Mazánka, který se má od srpna stát ředitelem uměle vytvářené „Národní centrály proti organizovanému zločinu“ a který na rozdíl od Roberta Šlachty nastoupil ještě k bývalé Veřejné bezpečnosti v roce 1985. V tehdejší době mohli u bezpečnostních složek pracovat pouze prověření lidé, což znamená, že tehdejší (nejen odborná, ale také politická) kritéria splnil.

V rámci hiearchie bezpečnostních složek poté stoupal „nekonfliktně“ na základě rutinního plnění svých pracovních úkolů. Michal Mazánek nepracoval nikdy na žádné kauze, která by se dotýkala politické scény, když vyšetřoval pouze případy tzv. obecné kriminality, jako byly vraždy apod..

Proto jako „poslušný úředník“, který nikdy nikomu nevadil, byl v rámci policie postupně pověřován uvolněnými manažerským posty, protože z hlediska nadřízených u něj nebylo nebezpečí, že by ohrožoval zásadní kriminální kauzy napojené na politické špičky tohoto státu.

Na základě výše uvedených skutečností a také toho, že byl Michal Mazánek jediným kandidátem na post ředitele nového útvaru, což může svědčit o tom, že byl „vybrán“ již předem a proto se nikdo jiný nepřihlásil, jsou na místě obavy z toho, jak bude nový uměle vytvářený útvar vlastně fungovat.

Podle toho, čím se Mazánek dosud zabýval, lze ale bohužel předpokládat, že se do popředí zájmu a priorit útvaru dostanou sice pro běžnou občanskou veřejnost a média více zajímavé případy obecné kriminality, ale vyšetřování skutečně závažných a pro stát nebezpečnějších případů organizovaného zločinu napojeného na politické „elity“ ustoupí do pozadí…

Napsáno pro Bigbloger.lidovky.cz

Rudolf Hruboň

1 Komentář k "Srdcaři a rutinéři aneb „reforma“ policie pokračuje"

  1. Jaromír Balda | 24.7.2016 z 18:26 | Odpovědět

    Jsem důchodce a mám v garáži z dob před rokem 89 tehdy ještě ne Bruselem, ale Kremlem schválených 20kilo rudé barvy.
    Co myslíte nebude ode mně neomalené až ve volbách opět počnou vítězit komunisté
    od současných přebarvených gaunerů pro návrat do jejich původní „fasády“ požadovat
    za plechovku 10 000??? :-):-) Doufám, že soudruzi tentokrát při přijímání odpadlíků
    a jejich „komplexních hodnoceních“ opět někde neudělají chybu. :-):-)
    Co říkáte přátelé???

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*