Putinův pragmatismus vrací Rusko do hry

Ruský prezident Vladimír Putin; Foto: Prezidentská tisková a informační kancelář

Před rokem nemohl Západ přijít Vladimíru Putinovi na jméno… Dnes je vše jinak a západní politici se s ním chtějí opět bavit. Co je důvodem tohoto obratu o 180°?

Vladimír Putin se stal bezesporu nejvýznamnější postavou novodobých ruských dějin. Už od svého prvního nástupu do prezidentského úřadu v roce 2000 se pevně chopil moci a začal Rusko dostávat ze situace rozvratu a chaosu, ve které ho zanechal jeho předchůdce Boris Jelcin.

Při svém působení ve vladních funkcích začal vracet Rusku jeho důstojnost jak v očích jeho občanů, tak na mezinárodním poli. Od  začátku razil politiku nezávislého rozhodování Ruska, bez ohledu na mentorování USA a Západu, čímž získal opět Rusku ve světě ztracený respekt.

Rusko se pod Putinovým vedením stalo znova plnohodnotným členem mezinárodního společenství, což se samozřejmě čím dále tím více nelíbilo západním zemín v čele se Spojenými státy. Ty by totiž nejraději viděly Rusko rozvrácené, na kolenou, lehce manipulovatelné dle jejich zájmů.

A tak Západ oprášil starou vojenskou doktrínu z dob studené války spočívající ve snaze o postupné přibližování zemí NATO k ruským hranicím s cílem Rusko vojensky zastrašit. Po pobaltských státech a Gruzii se do hledáčku zájmů Západu dostala jako další země sousedící s Ruskem Ukrajina.

Zejména USA mají s řízenými politickými převraty v různých zemích ve světě bohaté zkušenosti. A tak věnovaly americké tajné služby obrovské finanční prostředky na podporu tzv. „opozičních struktur“ s cílem destabilizovat vnitropolitickou situaci a připravit situaci pro násilnou změnu režimu.

Pod pláštíkem podpory demokracie se USA podařilo na Ukrajině instalovat prozápadní režim, proti kterému se však postavila silná ruská menšina žijící na poloostrovu Krym a na východě země. Protože se však nový Kyjevský režim odmítl zabývat požadavky této menšiny na větší autonomii, nezbývalo odpůrcům nového režimu nic jiného, než začít hájit svá práva vojenskou cestou.

Vladimír Putin v této nelehké situaci vyslyšel volání krajanů z Krymu a na základě jejich vůle vyjádřené v referendu připojil území poloostrova k Ruské federaci, což ovšem rozlítilo Západ do nepříčetnosti. Západní země zavedly pod nesmyslnými záminkami známé sankce s tím, že doufaly, že Rusko natolik poškodí, že v řádu měsíců bude hospodářsky nakolenou.

I v této nelehké situaci zachoval Vladimír Putin klid a přestál i cílený měnový útok na stabilitu ruského rublu začátkem minulého roku. Přes katastrofické předpovědi západních ekonomů je hospodářská situace Ruska překvapivě relativně stabilní a západní sankce poškozují nejen Rusko, ale také státy, které je zavedly.

V této situaci se rozhodlo Rusko pod vedením Vladimíra Putina rázně vstoupit do syrského konfliktu, který vyvolala nepromyšlená podpora tzv. „umírněné opozice“ vůči legálně zvolenému prezidentovi Bašáru Asadovi ze strany USA.

Tento konflikt spolu s nezákonnou okupací Iráku americkými vojsky totiž připravil podmínky pro vznik Islámského státu, který se stal velmi rychle nejnebezpečnejším světovým fenoménem ohrožujícím čím dále více zemí nejen v oblasti blízkého východu.

Rusko do konfliktu vstoupilo přes odpor Západu a jeho letectvo zaznamenalo za několik týdnů více úspěchů, než spojené vojenské síly několika západních a arabských zemí za celý uplynulý rok. Teprve tyto ruské úspěchy vyvolaly skutečný zájem Západu o řešení syrské krize.

A tak můžeme nyní sledovat horečnou diplomatickou aktivitu, kdy Západ opět stojí o partnerství s Ruskem ve snaze společně porazit extrémní islamisty. Vladimír Putin tak svým pověstným klidem a pragmatismem vyhrává souboj s intrikujícími západními politiky.

RH

Vložte komentář jako první k "Putinův pragmatismus vrací Rusko do hry"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*