ŽIVÁ HISTORIE: Před 56 lety eskalovala Karibská krize mezi USA a SSSR

Námořní blokáda Kuby; Foto: Americké námořnictvo, Wikimedia Commons

14. října 1962  vyfotografoval americký špionážní letoun U-2 sovětské raketové základny na Kubě. Dramaticky se tak vystupňovalo napětí v tehdejší Kubánské (Karibské) krizi, která hrozila, že přeroste v jaderný konflikt. Vypukla v roce 1962 v důsledku rozmístění sovětských raket středního doletu na Kubě, kterým SSSR odpověděl na umístění amerických raket v Turecku a Itálii.

Historické pozadí

Události vedoucí k této krizi se začaly odehrávat už v roce 1952, kdy se moci na Kubě za podpory americké zpravodajské služby CIA zmocnil diktátor Fulgencio Batista. Téměř okamžitě se vytvořila opozice proti jeho vládě, do jejíhož čela se postavil mladý levicově orientovaný právník Fidel Castro, který za svoji opoziční činnost pobýval i ve vězení.

Castro později odešel do mexického exilu, odkud v roce 1957 začal organizovat partyzánskou válku proti ostrovnímu režimu. V roce 1959 povstalci zvítězili a 17. února 1959 byl Fidel Castro jmenován předsedou nové vlády. Tato nová vláda od začátku bezvýhradně podporovala nejchudší obyvatele a jedním z prvních rozhodnutí bylo zvýšení nejnižších mezd a snížení cen léků, elektřiny apod..

Castrova vláda stále více zasahovala do soukromého sektoru hospodářství. Tato opatření se kubánských firem výrazně nedotkla, ovšem dotkla se amerických firem, které část svého podnikání provozovaly na Kubě. Spojené státy americké se ihned rozhodly pro odvetná opatření a začaly blokovat obchod s Kubou, čímž ale odstartovaly kubánský příklon k Sovětskému svazu a přiřadily jim tak roli v bipolárním rozdělení světa. A v tomto momentě, tedy během roku 1960, také začala sovětská podpora Kuby.

Jako další krok obrany proti sebemenšímu americkému vlivu zvolil Fidel Castro znárodňování kubánských podniků, což zřejmě utvrdilo odhodlání Američanů zničit Castrův režim. To bylo definitivně potvrzeno 19. října 1960, kdy Spojené státy z Havany odvolaly svého velvyslance a úplně zablokovaly veškerý vývoz amerického zboží na Kubu. Všemi těmito opatřeními však Spojené státy jen prohlubovaly vztahy Moskva – Havana. 3. ledna 1961 došlo k přerušení diplomatických vztahů mezi Havanou a Washingtonem. Spojené státy tak svou reakcí na kubánskou agrární reformu prakticky vehnaly Castra do náruče Sovětského svazu.

Útok na Kubu

Po tomto Castrově rozhodnutí o znárodnění začaly Spojené státy organizovat tajné operace a opatření proti havanské vládě, mj. podporu kubánskému exilovému hnutí, kterému byly poskytnuty zbraně a výcvik od CIA. 17. dubna 1961 se ozbrojené síly kubánského exilu vylodily v zátoce Sviní.

Invaze byla velice špatně naplánována, k očekávanému povstání nedošlo a invazní jednotky samy byly směšně slabé a mizerně vyzbrojené, což vedlo k jejich rychlému rozdrcení, zejména když rozhořčené reakce světové veřejnosti přesvědčily prezidenta Kennedyho, že podpořit zřejmě předem ztracenou věc by bylo nevhodné, takže se od celé věci distancoval.

Rozmístění amerických raket v Itálii a Turecku

Od roku 1955 vyvíjela americká armáda pod vedením bývalého nacistického konstruktéra  Wernhera von Brauna nové balistické střely s doletem alespoň 2400 km. Rakety Jupiter, jak byly nazvány, byly vzhledem k dlouhé (několikahodinové) době přípravy ke startu prakticky použitelné pouze v případě překvapivého prvního úderu Spojených států.

V dubnu 1959 ministr letectva pověřil letectvo rozmístěním dvou eskader raket Jupiter v Itálii. Od roku 1961 do 1963 bylo na deseti místech v Itálii rozmístěno dohromady 30 raket. Na podzim roku 1961 nový prezident Kennedy rozhodl o instalaci raket Jupiter v Turecku. V letech 1961 až 1963 bylo 15 raket rozmístěno na 5 místech v blízkosti města Izmir.

Rozmístění sovětských raket na Kubě

Tento plán byl vymyšlen jako odpověď na rozmístění amerických střel v Turecku a Itálii. Od 12. července 1962 začal probíhat přesun vojenského materiálu a personálu na Kubu. Tehdy selhala americká rozvědka. Washington totiž o dění na Kubě dostal informace až koncem srpna. První varování, jako reakci na tyto informace, dostala Moskva 4. září 1962, zároveň Spojené státy povolaly do akce 150 tisíc záložních vojáků.

16. října 1962 se prezidentu Kennedymu dostaly do rukou snímky sovětských základen na Kubě, které pořídil o dva dny dříve již zmíněný špionážní letoun U2. Kennedy okamžitě svolal schůzi se svými poradci, na které byla řešena otázka možného zásahu, případně jeho charakteru a možných rizik.

Námořní blokáda a vyhrocení

Spojené státy se nakonec rozhodly reagovat na ohrožení námořní blokádou Kuby. První vojenská opatření začala 22. října 1962. V zemích Varšavské smlouvy začala mobilizace. Moskva se postavila naprosto proti akci Spojených států a označila ji za ohrožení světového míru a vměšování se do cizích záležitostí.

Po započetí blokády se sovětské lodě zastavily na hranici blokády. V Severní Americe začala probíhat preventivní opatření (otevírání krytů, poplašné cvičení aj., zároveň začala velká nákupní horečka), vláda Spojených států začala zvažovat i embargo na dovoz ropy na ostrov a také začala nacvičovat v Západním Berlíně. Obávala se, že by se konflikt mohl přenést i tam.

O dva dny později Chruščov poprvé uznal existenci raket na Kubě a také prvně naznačil možnost kompromisu. O další den později vznesl jako základní požadavek stažení amerických raket z Turecka a Itálie. Ve stejný den, tedy 27. října, dali Sověti jasně najevo, že nenechají tuto situaci jen tak, a tak byl na popud sovětského důstojníka nad Kubou sestřelen americký špionážní letoun Lockheed U-2, jehož pilot zahynul.

Prezident Kennedy napsal rozhořčený dopis pro Nikitu Chruščova, ve kterém se rozčiloval nad sestřelením letounu, který podle mezinárodního práva porušil územní celistvost Kuby a nad pokračující výstavbou sovětských základen na Kubě. V dopise Kennedy definitivně prohlásil, že jeho snaha o mírové řešení končí a dal Sovětskému svazu ultimátum požadující stažení sovětských raket do 48 hodin. Zároveň uvedl, že pokud se tak stane, Spojené státy upustí od blokády Kuby a budou garantovat i její bezpečnost.

Konec krize

Chruščov odpověděl již druhý den, 28. října, dopoledne. Souhlasil se stažením zbraní z Kuby, ale vymínil si, že budou staženy rakety z Itálie a Turecka. Kennedy vyšel vstříc Sovětům a slíbil, že rakety z Turecka a Itálie odstraní. Hned další den byly nařízeny demontážní práce ze sovětské strany. Tímto souhlasem se hrozící horká válka stala opět studenou válkou a hrozba jaderné katastrofy byla odložena na neurčito. Blokáda Kuby byla definitivně odvolána 20. listopadu 1962 po splnění Kennedyho požadavků, nicméně americké závazky ke Kubě písemně potvrdil až ministr zahraničí Henry Kissinger v roce 1970.

Zdroj: Wikipedia.org

-rh-

Vložte komentář jako první k "ŽIVÁ HISTORIE: Před 56 lety eskalovala Karibská krize mezi USA a SSSR"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*